Tři autoři, tři různé generace, tři různé pohledy na vlastní tvorbu. Všichni tři působili v audiovizuálním průmyslu, reklamě a jiných komerčních sférách. Film skrze animované rozhovory přibližuje jejich zkušenosti a táže se, zda je v jejich životech místo také pro autorskou tvorbu.
Průlet imaginární krajinou působí na první pohled minimalisticky. Odbíhající vrstvy barev, linek, struktur a nuancí obrazu diváka ale postupně pohlcují. Díky zvukové stopě dojem ze semiabstraktního díla dále mohutní. Stojí za ním představitel nadějné nové generace ukrajinských tvůrců, jenž zazářil svým snímkem Vroucí láska.
Krátký film o tom, co všechno může způsobit život ve zhoršených povětrnostních podmínkách. Muž žijící na větrném kopci čelí mnoha potížím, nakonec ale úplně náhodou učiní díky silnému větru nečekaný objev, který ho dostane do oblak.
Sergej Prokofjev psal skladby Prchavých vidin pro svoje přátele. Autorka ve své abstrakci plynoucí v opojném rytmu skladby č. 14 zachytila pomíjivý pocit něčeho pulzujícího a živelného. Cyklus proměn tvarů skrze nahrávku mladého klavíristy Matyáše Pappa jako by chtěl procitnout mimo určený formát.
Tři autoři, tři různé generace, tři různé pohledy na vlastní tvorbu. Všichni tři působili v audiovizuálním průmyslu, reklamě a jiných komerčních sférách. Film skrze animované rozhovory přibližuje jejich zkušenosti a táže se, zda je v jejich životech místo také pro autorskou tvorbu.
Sergej Prokofjev psal skladby Prchavých vidin pro svoje přátele. Autorka ve své abstrakci plynoucí v opojném rytmu skladby č. 14 zachytila pomíjivý pocit něčeho pulzujícího a živelného. Cyklus proměn tvarů skrze nahrávku mladého klavíristy Matyáše Pappa jako by chtěl procitnout mimo určený formát.
Film vytvořený u příležitosti 70. výročí založení Ateliéru animace UMPRUM je volně inspirován dílem třech jeho absolventů – Václava Mergla, Jana Součka a Vratislava Hlavatého. Motivy z jejich filmů, ilustrace a malby byly umístěny do nových kontextů a vzniklo tak nové autorské dílo.
Film nesoucí se v mokumentárním duchu je kritikou společnosti 21. století, v níž stále přetrvává mnoho předsudků a netolerance vůči lidem jiného pohlaví, názoru či genderu. Autorka se zabývá otázkou, zda by se tyto problémy vyřešily, kdyby byli lidé vejcorodí. Stal by se pak člověk tolerantnější a vnímavější vůči svému okolí?
Tento legendární film Marv Newland natočil v roce 1969 coby student ArtCenter College of Design (Los Angeles). Od těch dob se stal kultovním a je zařazován do nejrůznějších výběru nejlejpších animovaných filmů historie. Natočený byl v primitivních produkčních podmínkách 16mm kamerou Bolex. Svým jednoduchým stylem, využívajícím černobílé linie, připomíná průkopnické filmy Winsora McCaye.
