Indická kulturní tradice vyžaduje, aby mladé dívky byly zasvěceny hinduistickému chrámu, kde se z nich stanou chrámové tanečnice a kněžky sloužící božstvu až do konce života. Při obřadu zasvěcení dostanou muttu, červenobílý náhrdelník symbolizující jejich postavení. I přes výjimečně krátkou stopáž se autorce daří vybudovat tísnivou atmosféru, a to i díky využití tradiční indické hudby.

Jsme si všichni rovni, nebo někteří z nás využívají druhé? Tento nenarativní film zkoumá možnosti textilních materiálů a technik v kombinaci s pohyblivými obrázky. Soundtrack od hudebního dua Nadváha je sešitý pomocí repetitivních zvuků šicího stroje.

Kratičká, ale podmanivá nenarativní animace mladého polského autora.

Krátká a podmanivá nenarativní animace polského autora.

Naučit se zpracovávat špatné zprávy a zvládnout nepřízeň osudu jsou nepochybně důležité schopnosti. V tomto krátkém vtipném snímku, snad volně inspirovaném slavnými filmy V hlavě a V hlavě 2, nahlédneme do myšlenkového pochodu jednoho nešťastníka a možná dostaneme i tip, jak na to.

Abstraktní animace norského tvůrce pracuje s plovoucími a proměnlivými organickými tvary, které v neustálém pohybu tvoří zcela nové formy. Plasmatická struktura filmu neobvykle propojuje digitální obraz s přírodními motivy a dokáže přitom zprostředkovat pocity chladu i hřejivého tepla.

Rytíř, který má podobu stínu, se vydá na průzkum interdimenzionálního hradu. Na cestě ho pronásledují neustále se rozpínající kořeny růže. Videoklip, který je možná inspirovaný příběhem o Šípkové Růžence, kombinuje dvě polohy – nejprve barevnou pohádkovou a následně temnou abstraktní, odkazující na osidla strachu.

Rozhovor vedený s diváky na téma vzájemného vlivu mezi zprávami a lidmi: jak zprávy lidi ovlivňují, jak lidé formují události a jak se z událostí stávají zprávy. Příběh se paralelně rozvíjí ve dvou světech – ve světě polorealistickém a ve světě abstraktním/metaforickém. Tyto světy se doplňují, někdy spolu interagují a často se přelévají jeden v druhý.

Černobílý videoklip zobrazuje proud vědomí, v němž autor přepracovává struktury tvořené rozbitým asfaltem, lišejníky či sklobetonem. Ty kombinuje s ilustracemi ze starých učebnic a encyklopedií, které jsou v jeho pojetí podobné šamanským kresbám. Z temné a surreální změti se vynořuje hlava – fotografie Edgara Allana Poea.

Snová koláž kombinuje původní digitální kresbu s fotografiemi, mezi nimiž dominují květy nejrůznějších rostlin. Vodní hladina s odlesky paprsků zapadajícího slunce coby pozadí pak dobře koresponduje s melancholickou náladou hudebníka, který do Nizozemska přišel z Kamerunu.