Brilantní kresbou, hrou s folklorními prvky a řadou vizuálních nápadů se vyznačuje český klip Cimpoiasca. Hudební video nořící se do noční můry a vyprávějící příběh o ženském přátelství, které je štiplavě lahodné stejně jako domácí slivovice, natočila absolventka pražské FAMU.
Film je inspirován autorčinými zážitky ze studijního pobytu v norském městě Volda. Popisuje společný výstup dvou hrdinů na místní kopec Rotsethornet. Pro zobrazení ospalé atmosféry norského městečka používá autorka klasickou animaci vyvedenou kvašem.
Místy klipovitý a místy humorný snímek Trapas! je jakousi mozaikou absurdních momentů spojených s různými komunikačními či sociálními neobratnostmi, které se přihodí během jednoho dne. Snímek sršící všemožnými nápady se vyznačuje dynamickou animací a příjemně stylizovanou kresbou.
Průlet imaginární krajinou působí na první pohled minimalisticky. Odbíhající vrstvy barev, linek, struktur a nuancí obrazu diváka ale postupně pohlcují. Díky zvukové stopě dojem ze semiabstraktního díla dále mohutní. Stojí za ním představitel nadějné nové generace ukrajinských tvůrců, jenž zazářil svým snímkem Vroucí láska.
Domov, rodina, pospolitost, pomoc, nezávislost, lidská bytost… To jsou jen některá slova, která silně rezonovala v příbězích žen z organizace Kuchinate, která pomáhá uprchlicím z Afriky najít zázemí v Izraeli skrze řemeslo háčkování. Film sleduje ženu, která přišla o domov a je nucena vydat se na cestu za lepší budoucností.
Tři absolventi českých univerzit pocházející z východní Asie – Číny, Japonska a Jižní Koreje – vyprávějí o tom, jak se dostali ke studiu animace v České republice. Animovaný dokument vytvořený u příležitosti 70. výročí založení Ateliéru animace UMPRUM.
Výraz malá smrt, jež v moderním významu označuje specifický „pocit po dosažení orgasmu“, je v tomto filmu použit doslovně pro popis krátkého kómatu po předávkování heroinem. Tento anidok je vizuálním i verbálním monologem pomalu umírající osoby. Jaké to je umírat?
Zelená, žlutá a modrá, výrazná grafická stylizace výtvarné složky a pět trpaslíků, to jsou základní stavební kameny tohoto hravého snímku. Linkami a geometrickými tvary podmíněný svět se v absurdních momentech proměňuje a rozpadá, dokud nepřijde někdo, kdo by mu vrátil ztracený řád.
Film nesoucí se v mokumentárním duchu je kritikou společnosti 21. století, v níž stále přetrvává mnoho předsudků a netolerance vůči lidem jiného pohlaví, názoru či genderu. Autorka se zabývá otázkou, zda by se tyto problémy vyřešily, kdyby byli lidé vejcorodí. Stal by se pak člověk tolerantnější a vnímavější vůči svému okolí?
